Březen 2015

DALAJLAMOVA KOČKA A UMĚNÍ PŘÍST

2. března 2015 v 21:12 - Literatura o kočkách


I VAŠE SRDCE "PŘEDE", KDYŽ JSTE ŠŤASTNÍ A VĚŘTE, ŽE UMĚNÍ PŘÍST (BÝT ŠŤASTNÝ) MÁ KAŽDÝ JEN VE SVÉ MOCI.

Tyto dvě kouzelné knihy zaujaly přední místo v mé knihovně. Jsou tím nejlepším, co jsem dosud přečetla a měly by se stát povinnou četbou pro všechny lidi na světě. Pak by zcela jistě neexistovaly války, zlost, nenávist a krutost nejen vůči zvířatům, ale i vůči lidem navzájem. Zaujmou vás svojí moudrostí, laskavostí a pokorou a zanechají ve vás stopu na celý život. Možná dokonce ovlivní vaše jednání a skutky a zcela určitě vám dají jednoduchý návod na štěstí.
Nevěříte? Pusťte se do čtení a dáte mi za pravdu. Musíte však číst srdcem a vnímat každé slovo. Pak vám dají velmi, velmi mnoho.

Obě knihy, jenž na sebe volně navazují, začíná vyprávět himálajské koťátko a vyprávění končí dospělá kočka, která už ví, jak naplnit dvě základní touhy všech živých tvorů: být šťastná a vyhnout se utrpení. Postupně se za pomoci dalajlamy naučí, jak se nenechat ovládat emocemi, jak přistupovat ke každodenním problémům a jak využít přítomný okamžik. A především, jakou moc má v našem životě láska a soucit. Předává nám cenné poselství, které může učinit šťastnějším každého z nás.

Zábavný a velmi čtivý příběh dává odpovědi na otázky, které si klade každý z nás, odpovědi na smysl života, na to, jak žít, abychom byli šťastni. A že o tom něco kočky vědí! Usmívající se


"Proč vlastně kočky předou? Možná vám připadá, že na tuto otázku existuje naprosto jasná odpověď. Ale jako skoro u všech kočičích záležitostí, je i tato mnohem složitější, než jak se jeví na první pohled. Ano, předeme, protože jsme spokojené. Vřelé srdce, důvěrně známý klín, příslib plné misky - to všechno může způsobit, že naše svaly v hrtanu začnou okamžitě vibrovat úctyhodnou frekvencí.
Spokojenost ovšem není jediným spouštěčem předení. Vy lidé se také usmíváte například z nervozity nebo proto, abyste v někom vyvolali příznivou odezvu. Přesně to samé se děje i u koček. Předení v nás může vyvolat třeba návštěva veterináře nebo jízda autem. Předeme, abychom se uklidnily. A pokud se pohybujete po kuchyni a my slyšíme, jak vaše kroky vedou ke skříňce, jejíž obsah nás zajímá, ocasem se výmluvně ovíjíme kolem vašich nohou a vy můžete slyšet, jak předeme.
Výzkumníci na poli akustiky vám poví něco fascinujícího: totiž že frekvence kočičího předení je ideální terapií, která tiší bolest, urychluje hojení ran a růst kostí. My kočky vytváříme léčivé zvukové vlny, jejichž obdobou je elektrická stimulace, která se uplatňuje v lékařství. Přitom to děláme zcela spontánně pro svůj vlastní prospěch. (poznámka pro milovníky koček: pokud váš kočičí společník či společnice přede mnohem více než obvykle, je asi načase vypravit se k veterináři - taková kočka totiž zřejmě ví o svém zdraví něco, co vy netušíte).
Kromě těchto důvodů předení však existuje ještě jeden - a to je pravděpodobně ten nejdůležitější: předeme proto, abychom vám udělali radost. Předení je naše dobrovolná činnost, která je nedílnou součástí vzorce štěstí. Připomínáme vám tím, jak vás máme rády a že si vás vážíme. Abyste nezapomněli, co k vám cítíme, zvlášť tehdy, když nám připadáte bezbranní a zranitelní. Navíc je to příspěvek k vašemu dobrému zdraví. Snižujeme váš krevní tlak a hladinu stresu, chráníme vás před infarktem. Můžete to nazvat "vědou předení". Věda a umění spolu obvykle příliš nesouvisí, ale v tomto případě se propojily velmi obohacujícím způsobem.

Je to uzdravit tělo, utišit mysl a přinést radost srdci,
protože sedíte na klíně toho, koho milujete.


"Většina lidí si myslí, že se napřed musí změnit vnější podmínky. Ale ty nejsou skutečnou příčinou jejich neštěstí. Tou je to, jak tyto podmínky vnímají. V mém případě šlo o přesvědčení, že k tomu, abych byla šťastná, nutně potřebuji společnost další kočky.
Samota není příčinou neštěstí, nejlepším způsobem, jak sám získat štěstí, je rozdávat ho ostatním. A tak jsem si vzpomněla, jak někteří moji lidé jsou spokojení, přestože jsou sami. Schválně zkusím udělat někomu jinému radost, i kdyby to bylo jen to, že budu hezky příst. Nebudu tolik myslet na sebe, ale zaměřím se na druhé. A když jsem se vzdala svého přesvědčení, že ke svému štěstí nutně potřebuji další kočku, mé vězení se mohlo začít proměňovat v klášter."Usmívající se