Červenec 2011

Toto jsem já, kocourek Míša

3. července 2011 v 12:55 - Můj kocourek Míša
Kdo chodíte na můj blog delší dobu, jistě jste zaregistrovali změnu kočičích očí na jeho pozadí. Všechny kočičí oči jsou krásné. Ty mně nejmilejší bohužel odešly 29. 10. 2015 ve věku 12 a půl let. Můj drahý kocourek Míša už není mezi námi. Rok statečně bojoval s chronickým selháním ledvin, aby nakonec zemřel na trombózu břišní aorty. Jeho ztráta mě natolik postihla, že až nyní jsem schopna o tom psát. Můj nejmilejší nádherný kamarád se mnou strávil kus života. Dal mi tolik radosti a štěstí, pohody a dobré nálady, že bez něj by můj život nebyl nikdy tak bohatý. Dal mi všechno to úžasné, co vám jen může čtyřnohý přítel dát a za to mu nikdy nepřestanu děkovat. Je zbytečné psát, že na něj nikdy nezapomenu. Je tak hluboce vryt v mém srdci, že to opravdu nelze. Jsem ráda, že jsem si uchovala alespoň tyto dvě živé fotografie jako vzpomínku na jeho jedinečnou, téměř lidskou povahu. Za ta léta jsme se natolik sžili a rozuměli si opravdu beze slov. Spokojeně spinká na sluncem zalitém hrobečku, kam mu nosím květiny.
Každá kočka je jiná a nenahraditelná, stejně jako člověk. Proto nás jejich ztráta tak bolí. A nikdy bolet nepřestane. Stejně jako mě bolela ztráta Salinky, dnes truchlím pro Míšánka.
Úvodní básničku ponechávám s jeho fotkou na památku, neboť Míša mě skutečně jen jednou poranil - když naposled odešel spát. Spi sladce, můj broučku...

Přikládám poslední Míšovo fotografii, kterou jsem pořídila několik dní před jeho úmrtním:


TAK TOHLE JSEM JÁ, PANIČKY MILÁČEK, OSMILETÝ BRITSKÝ CHLUPÁČ MÍŠA, VIDÍTE MOJE FASCINUJÍCÍ OČI KOČIČÍ I ZDE NA POZADÍ TOHOTO BLOGU.
Jsem vyloženě domácí kocourek, pocházím od chovatelky z Manětína a moje panička si vybrala ze všech mých sourozenců právě mě, protože se jí hned líbila moje světlounká hlaďounká koule stočená na stole.
Myslím, že jsem jí nezklamal, vyrostl jsem v opravdu velkého fantastického mazlíka se skvělou povahou. Za paničkou chodím jako pejsek, sice občas škrábu kde nemám, ale jinak jsem velmi kamarádský, inteligentní a spokojený medvídek (další má přezdívka je Garfield)
Mám spoustu kamarádů na Micinách.cz, ty nejlepší vám zde představuji v rubrice "Moji kamarádi" - abych se i pochlubil, byl jsem tam letos zvolen v kočičí vládě ministrem kultury (viz video v rubrice "Videa-vlastní tvorba")
Můj profil pak najdete zde: http://www.miciny.cz/profily/detail/11856/

Monolog kočky

3. července 2011 v 12:23 | Karel Čapek |  - Jak nás vidí kočka
"Tohle je můj člověk. Nebojím se ho.
Je velmi mocný, neboť jí velmi mnoho: je Všežroucí. Co žereš? Dej mi!
Není krásný, neboť nemá srsti. Nemaje dosti slin, musí se umývat vodou. Mňouká drsně a zbytečně mnoho. Někdy ze spánku přede.
Otevři mi dveře...
Spí v noci místo ve dne, nevidí po tmě, nemá žádných rozkoší. Nikdy nemyslí na krev, nikdy nesní o lovu a boji, nikdy nezpívá láskou.
Často za noci, když já slyším tajemné a kouzelné hlasy, když vidím, jak vše ožívá tmou, on sedí u stolu se skloněnou hlavou a stále, stále drápe svým černým drápkem do bílých listů... a tu mi ho přijde líto, i kráčím se přiblížit a tiše mňouknu v sladkém a trýznivém rozladění.
Tu tedy můj Člověk mne pozvedne a ponoří do mé srsti svůj teplý obličej.
V tu chvíli v něm na okamžik procitne záblesk vyššího života, i vzdychne blahem a přede něco, čemu je skoro rozumět.
Nemysli si však, že se o tebe starám.
Ohřál jsi mne, a teď zas půjdu naslouchat černým hlasům."
krasavice




Kolik mají kočky víček?

3. července 2011 v 11:42 - Zdraví
Kočičí oko má celkem tři víčka:
pomocí horního a dolního kočka mrká, a navíc je tu ještě třetí víčko uložené v koutku oka. Říká se mu mžurka a v podstatě je to další ochranná vrstva rohovky. Toto víčko navíc funguje jako štít chránící rohovku. Občas ho vyzvedne nějaké trauma (jako vřed rohovky) nebo se objeví ve spojení s celkovým onemocněním (kvůli silné dehydrataci nebo úbytku na váze) či infekcí (třeba při viróze horních cest dýchacích).
TŘETÍ VÍČKO NORMÁLNĚ NEUVIDÍTE, A POKUD SE OBJEVÍ, POTOM JE NĚCO ŠPATNĚ A MĚLI BYSTE KOČKU VZÍT K VETERINÁŘI NA PROHLÍDKU.

Dá se odhadnout povaha?

2. července 2011 v 19:44 - Zajímavosti
JDETE SI VYBRAT KOŤÁTKO, ALE PŘI NÁVŠTĚVĚ U CHOVATELE JSTE BEZRADNÍ. JAK SI VYBRAT TO PRAVÉ? DÁ SE NĚJAK ROZPOZNAT BUDOUCÍ POVAHA?
 
I v jednom vrhu bývají koťata nejrůznějších charakterů: netýkavky, mazlivky a také uličníci.
Sedněte si ke koťátkům na zem a šustěte po zemi papírem. Pozorně sledujte, co se stane: uličník se k vám hned přižene, další koťátko se bude držet stranou, jiné se schová a nejspíš se najde i takové, které vám po chvíli vyšplhá na klín a začne příst a zjevně si užívat vaši přítomost.
Také si všímejte toho, zda se k vám kočička staví zadečkem. To je totiž gesto důvěry, protože tím si kočky dávají navzájem možnost zkontrolovat své anální žlázky. To je dobrý předpoklad, že si s ním rychle vytvoříte důvěrný vztah.
Zkrátka si dejte na čas, buďte trpěliví a návštěvu třeba i několikrát zopakujte. Určitě najdete přesně to, co hledáte!

Kočičí klinika

2. července 2011 v 19:15 | MVDr. Žaneta Hniličková |  - Zdraví
LIDŠTÍ PACIENTI MOHOU ZÁVIDĚT

V kočičí klinice Galeé v Praze na Vinohradech, která zahájila činnost začátkem letošního roku, je hlavní psychická pohoda. Je-li kočka z domova zvyklá na čtyřnohého kamaráda, může mít svého kocourka v pelíšku i po dobu hospitalizace, aby jí nebylo smutno, na návštěvy při delší hospitalizaci může přicházet i majitel. Mourci tvoří až 80 procent všech klientů a je pro ně připraveno špičkové vybavení. Servis je plně srovnatelný s člověčí klinikou, ne-li lepší. Zvířatům poskytují klasické ambulantní vyšetření, ale i složité chirurgické zákroky. Kočky mají nemoci jako lidé, také ortopedické potíže, kdy docházejí na rehabilitace a dokonce jim mění i opotřebované klouby za umělé. Dokonce funguje nejen psí, ale už i kočičí banka krve. Na klinice poskytují i stomatologickou péči, která zdaleka nespočívá jen v odstranění zubního kamene, ale zahrnuje i doplnění ulomených zubů či instalaci rovnátek.

Tak jako u lidí často rozhoduje čas, aby se kočička co nejdříve dostala do péče zvěrolékaře. A proto i zvířata už mají i svoje záchranky. Jedna z nich, veterinární záchranná služba Pet-medic z Prahy, s kočičí klinikou spolupracuje. Stejně jako profesionální záchranáři vyjíždějí nonstop, poskytují zvířatům rychlou první pomoc a převáží je na ošetření nebo rovnou na operace. V případě ohrožení života zvířete používají i majáček pro přednost v jízdě. Majitelka záchranky Ivana Bidlová-Janků je přesvědčena, že zvířecí záchranky mají velkou budoucnost.

Vše je jen otázka peněz, ale ukazuje se, že majitelé kočiček a všech domácích miláčků jsou ochotni zaplatit za jejich zdraví cokoli. A není divu, vždyť mnohá zvířátka jsou nenahraditelnými a milovanými členy rodiny.