Březen 2011

Mazlení

6. března 2011 v 0:00 - Když se nechce mazlit
Kočka rozhodně není pasivní tvor, ráda projevy zájmu oplácí. Veškeré to kočičí lísání, otírání se, ducání hlavou je jednoznačný projev přízně a zájmu. Často se nás kočka dotýká hmatovými fousky, a tak si nás vlastně "podepisuje". Velice významné gesto je, pokud vás kočka "pusinkuje" a dotýká se vás hmatovými vousky na obličeji. Kočka vám takto vlastně vyznává lásku a děkuje za vaši přítomnost - a to rozhodně není málo! Ale přiznejme si, že my lidé vyžadujeme všechny ty doprovodné projevy kočičí lásky a kontakt se sametovou srstí svých miláčků především kvůli sobě, protože je to tak příjemný pocit! (Však nejedno mazané kotě toho umí náležitě využít a moc dobře ví, jak si svého člověka obtočit kolem tlapky

Proto jsme zklamaní, když se naše kočka mazlit prostě nechce.
Především musíme vědět, že kočky mají rády svůj klid. Když se chtějí mazlit, přijdou samy. Všeobecně vžitá teorie, že kočka, která se nemazlí, je "nějaká divná", je rozhodně scestná a mylná! Nejedna kočičí dáma či pan kocour má prostě svůj nadhled.
MNOHDY JE KOČIČÍ INDIVIDUALITA NATOLIK SILNÁ, ŽE KOČKA MÁ JASNO I BEZ MAZLENÍ.
Nepotřebuje se stále utvrzovat, zda ji její člověk potřebuje k životu. Ona to ví. Ideální je, pokud podobné charisma vyzařuje i z jejího člověka a pokud má jasno i on, což se bohužel ne vždy stává. I s kočkou, která vám nesedí denně na klíně, není hravá, nelísá se k vám jako ostatní a za vrchol její přízně lze považovat občasné, jakoby náhodné otření o nohu, si můžete vytvořit hluboký a pevný vztah, který bude fungovat po mnoho let. Ba dokonce i silnější, než by se zdálo, právě díky síle kočičího individualismu. Zdánlivě odtažitý kočičí jedinec vám dá poznat cosi, na co budete vzpomínat ještě po řadu dalších kočičích generací.
Moje osobní zkušenost: povaha některých koček (stejně jako lidí) se stárnutím mění a za mlada nemazlivá číča se postupem let stává stále více přístupnější dotekům, až sama začne vyžadovat chování a mazlení. Většinou i kastrace napomůže k větší "mazlivosti"

Kočičí důvěra

5. března 2011 v 22:36 - Kočičí důvěra
Mnohdy trvá dlouhé týdny až měsíce, než se vytvoří skutečné pouto mezi člověkem a kočkou. Přichází to postupně a vyžaduje to značnou dávku trpělivosti a často i pevných nervů. Ale kočičí láska jistě stojí za to! Ovšem pozor, dlouhé měsíce budujete kočkolidský vztah, krůček po krůčku vytváříte důvěrné pouto a pak se jednou neudržíte a selžete. Nemusí se jednat o "velké věci". Stačí, abyste zrovna měli špatný den, kočka udělá "něco jinak" a vy vypěníte. A můžete začít znovu, ovšem již značně bez záruky.
NIKDY, ALE SKUTEČNĚ NIKDY, NETRESTEJTE KOČKU ZA SVÉ ŠPATNÉ NÁLADY. VY ZA CHVÍLI ZAPOMENETE, KOČKA NIKOLIV.
Máte zrovna špatný den, mrzutě popíjíte kávu a přemýšlíte...vaše kočka do vás drcne hlavou jako jindy a zapříčiní tak poskvrnu ubrusu, což je ve vašem rozpoložení důvod se rozčílit. Zkuste to ustát! Vaše kočka vám přišla poděkovat za vaši společnost a povzbudit vás, jak je zvyklá. Místo očekávaného pohlazení však tentokrát sklidí váš hněv. Kočka nepochopí, že vám jde o textilii. Vnímá jen vaši mrzutost a vaši reakci si vysvětlí jako "trest za vyznání lásky". Odtud je jenom krůček ke ztrátě důvěry a to přece nechcete.

Rozhodně bychom se neměli snažit do kočičích nálad a rytmů zasahovat. Není nic horšího než vnucovat kočce, co by právě měla dělat.
NÁSILNÉ TAHÁNÍ, SNAHA O VYNUCOVÁNÍ LEŽENÍ NA KLÍNĚ, MAZLENÍ "TEĎ A TADY" DOKÁŽE KOČCE KONTAKT SE SVÝM ČLOVĚKEM ZNECHUTIT.
Mnohem lépe uděláme, pokud s kočkou budeme klidně mluvit vyrovnaným tónem, aby věděla, že je vše v pořádku. Pak nebude dlouho trvat, a dočkáte se i jejího zájmu o "kočkohrátky".

Vůbec komunikace s vaší kočkou je důležitá pro vznik důvěry. Pokud člověk se svou kočkou hovoří, získává kočka z toku řeči přibližně stejné informace, jaké dostává miminko, když na něj hovoří matka, mazlí se s ním a láskyplně se na něj dívá a usmívá. Kočky chápou náladu a duševní stavy svého člověka na základě jejich řeči těla a intonace. Kočce i člověku společné povídání přináší nesmírný emocionální prospěch. My lidé také chápeme řeč těla a zvuků koček a příslušně si ji vykládáme. Stejně chápeme i podstatné emoce dvou lidí, kteří se baví v pro nás cizím jazyce. Sice nerozumíme skutečnému obsahu jejich rozhovoru, ale přesto instinktivně víme, zda jsou například veselí nebo smutní. Pozitivní, přátelský tón řeči člověka může kočce pomoci získat větší sebedůvěru, zbavit se nežádoucího chování a lépe se socializovat. Hovor patří ke hře, mazlení a dokonce i k péči o srst. Mluvení prohlubuje vztah, důvěru a emocionální blízkost mezi kočkou a člověkem.
NEZAPOMÍNEJTE, ŽE KOČKA SDÍLÍ VÁŠ RODINNÝ ŽIVOT A ŽE VNÍMÁ DOMÁCÍ ATMOSFÉRU VÍCE, NEŽ SE ZDÁ!
Když je doma něco v nepořádku, vycítí to v samotných prvopočátcích. I to je důvod proč mít kočku: budete se snažit vytvářet příznivou rodinnou atmosféru, v dnešní době tolik potřebnou!

Kdo si chce ochočit divokou a málo socializovanou kočku, neměl by jí především vnucovat žádné doteky. Samotný hlas stačí na to, aby si kočka pomalu zvykala na člověka a budovala důvěru. Když nevíte, co máte kočce všechno vyprávět, můžete jí třeba předčítat ze svého oblíbeného románu nebo se klidně vypovídat z toho, co vás tíží na duši. Důležité je jen, aby byl váš tón pozitivní a přátelský. Jakmile si kočka zvykne na hlas a je jí příjemný, bude pozorně naslouchat a už také nebude uhýbat před zrakovým kontaktem!

Když nás kočka navždy opustí

5. března 2011 v 19:26 - Zdraví
Kočka bohužel stárne rychleji než člověk, a tak nás nemine ani chvíle nejsmutnější. Každý, kdo ztratil blízkou bytost, zná pocit zoufalé bezmoci, kdy už nic není a nebude jako dřív,protože někdo chybí. Ti, kteří něco podobného prožili, kteří poznali, jak silné pouto si dokáže vytvořit lidská a kočičí duše, jak je možné rozumět si beze slov, a jak bolí, když nás zvířecí přítel opustí navždy, určitě ví, o čem je řeč. A jak následně odmítáme tuto krutou pravdu přijmout, a ptáme se, proč zrovna my? A proč zrovna teď, a takhle? Ač je smrt nedílnou součástí našich životů, nikdy nejsme na setkání s ní dostatečně připraveni. Posléze si pořídíme dalšího kočičího kamaráda a život jde dál, zůstávají krásné a zároveň bolestné vzpomínky.

Jenomže oni ti naši kočičáci přicházejí na svět s posláním, a když jej naplní, běží si klidně dál a nás tady nechají v slzavém údolí. Předtím nám pomohou otevřít oči, poznat svět z jiného úhlu pohledu a třeba i lépe pochopit sami sebe. A jen na nás pak je, jak jejich odkaz naplníme, aby se nám "vrátili", abychom jejich pohled nacházeli v očích našich příštích miláčků. Záleží jenom na nás, jaký postoj zvolíme a zda v nás občas přece jen nezahlodá červík pochybnosti čehosi mezi nebem a zemí, když se náš nový mazlík chová úplně stejně jako jeho předchůdce včetně jeho neobvyklých rituálů a zvyklostí, nebo když si nás najde kočičí bytost zcela nečekaně ve chvíli, kdy nám není zrovna nejveseleji a od prvního setkání se chová zcela samozřejmě, jakoby nás znala roky...


Dokážete rozpoznat bolest?

5. března 2011 v 18:42 - Zdraví
Kočky většinou statečně snášejí bolest a nedávají na sobě nic znát - ostatně kdyby byly v tomto ohledu příliš citlivé, v přírodě by se zmenšovala jejich šance na přežití. Pro majitele to však znamená, že si své svěřenkyně musí o to bedlivěji všímat, aby dokázal včas zachytit příznaky bolesti.
Kladné odpovědi na následující otázky by vás měli vyburcovat k pozornosti: pokud na většinu z nich odpovíte kladně, vaši kočku pravděpodobně trápí bolesti! Potom co nejdříve k veterináři, aby se váš mazlíček netrápil (já osobně bych běžela, i kdybych odpověděla "ano" jenom dvakrát nebo třikrát - pro jistotu

- Vyhýbá se vaše kočka při odpočinku vyvýšeným místům?
- Má nové oblíbené místo k odpočinku?
- Hraje si méně než dřív?
- Má problémy s dodržováním čistoty v bytě?
- Nečistí se už tak důkladně?
- Pohybuje se méně než dříve, častěji odpočívá?
- Je náladovější?
- Už se nenechá tak ráda hladit?
- Mňouká častěji než dřív?
- Brání se někdy, když ji chcete zvednout?

Kočky opravdu nemají devět životů. Pokud je váš domácí tygr najednou jiný či přímo apatický, na nic nespoléhejte a nečekejte, až to přejde. Kočka si neumí přímo říct, co potřebuje. Ale pokud je nablízku ten, kdo je ochoten naslouchat i beze slov, její volání o pomoc v podobě změny chování vyslyší, neboť ví, že je to jeho povinnost. A je úplně jedno, zda je den či noc, ráno či večer. Pokud vás vaše kočka potřebuje právě teď, neodkládejte to, protože někdy mohou hrát roli doslova minuty.