ZVÍŘE POLIDŠŤUJE

30. ledna 2011 v 23:33 |  - Literatura o kočkách
JOSEF DUBEN je vystudovaným zootechnikem, absolvoval praxi a je to tvář známá z televize. Je to tiskový mluvčí. A ne ledajaký. Je to zvířecí tiskový mluvčí, přesněji řečeno tiskový mluvčí Státní veterinární správy České republiky. Služebně nejstarší, přežil několik šéfů, ministrů i vlád. Na jeho tiskových zprávách je vidět, že svou práci umí. A hlavně - má rád kočky.

Jeho kniha "Zvíře polidšťuje" je sbírka fejetonů a drobných postřehů souvisejících se zvířaty a stojí za přečtení. Vlídné texty neméně vlídného autora potěší nejen milovníky koček.

"Mám rád samozřejmě i pejsky, ale kočky mi přijdou své. Kočky dávají člověku oprávněný pocit, nikoli iluzi, bezpečí. V jejich přítomnosti se člověk zklidní a pokusí-li se nazírat na svět jejich očima, může pochopit relativitu okolního dění, kde jsou skutečné hodnoty. Je to klid, pohlazení, zapředení. V přítomnosti kočky se brzy začneme pohybovat pomaleji, vyvarujeme se rychlých pohybů, neboť si všimneme, že to kočce vadí. A to se může hodit i v mezilidských vztazích. Člověk začne nevědomky pohlížet na svět kočičíma očima a trochu si může poopravit životní hodnoty a jistoty. Ke štěstí stačí tak málo - teplý pelíšek, mít co jíst, mít odkud vyhlížet na okolní dění. Ale to je vlastně docela hodně. Takže vede soužití s kočkami k lepší duševní rovnováze? Asi tak."

TÁŽE SE KOČKA?
Nebo i odpovídá? Odpověď se nabízí zdánlivě jednoduchá. Někdy tak, jindy tak. Ale asi tomu tak úplně nebude. Vytanula mi vzpomínka, která s naznačeným tématem až tak nesouvisí. Jednou se ztratil v parku malý bratr mého kamaráda. Kolemjdoucí si jej všimli a ve snaze mu pomoci se ho ptali: "Jakpak ti říkají, chlapečku?" Moc jim nepomohl, když odpověděl: "Někdy Honzíček, někdy Pavlíček." Jmenoval se totiž Jan Pavlíček.
Podobně by tomu mohlo být i s kočkou. Jednou je to tak a jindy zase jinak. Ale pokusme se o realističtější pohled na věc. Člověk totiž má tentenci zvířecí chování polidšťovat a zvířatům podsouvat lidské uvažování a chování. Zvíře, tedy i kočička, má svůj vlastní svět, vlastní způsob přemýšlení. A kočka zejména. Pokud se tedy kočka ptá, tak nejspíš: "Co bude? Co uděláš? Budeme si hrát? Chytíš mě? Dáš mi něco dobrého do mističky? A co máš ty? Nemáš něco lepšího?" A když člověk takto rafinovaně vyslovené přání splní, něco z toho udělá, hodí hračku, pošvihá tkaničkou, na chvíli to kočku uspokojí, potěší. Po chvilce ale poodběhne a sleduje zpovzdálí, jak si její člověk bude hrát sám. Nebo u mističky tázavě hledí: "Co má být tohle? To já přece nejím, zkus něco lepšího!"
Už to chápete? Kočka ovládá neskutečným způsobem zásady asertivního chování. Chce dosáhnout svého nikoli tak, že by prosila a riskovala, že přijde o důstojnost a ztratí tvář. Ji odmítnutím nelze urazit. To ona, když jí, člověče, neodpovíš, to ona tě postaví do role či pozice toho neempatického, nechápavého a provinilého.
A právě to je důvod, proč jsou kočky tak oblíbené i tak neoblíbené. Prostě proto, že jsou své. Jsou to kočky. Zralé osobnosti... Jenže tato úvaha má také svůj háček. Nepolidštil jsem ty kočky zase trochu moc. Nebo?
(Josef Duben)

Další rozkošná kniha z pera Josefa Dubna "Zvíře má jiný čas" potvrzuje citát v záhlaví mého blogu. Zvíře skutečně žije jen v přítomnosti, problém času absolutně neřeší. "Protože čas je veličina pouze lidská, která je jaksi vytržena ze jsoucnosti, bytí, které nemá ani konec, ani začátek."

Aby člověk mohl strávit tento naším rozumem v podstatě nepochopitelný a těžko uchopitelný pojem, nabízí se možnost podívat se, jak si s ním dovedou poradit zvířata. Pro ně je jen "tady a teď".
"A tak bych mohl a měl uvažovat i já, ale i ty, milý čtenáři. A podle toho, jak se zachovám (zachováme) tady a teď, tak takové to budeme mít zítra, ale i Potom..."

Tuhle knížku by si měl přečíst každý, ta se týká nás všech.
Josef Duben svou laskavost a moudrost dokazuje nejenom slovem, ale i vlastními kresbičkami zvířat, která miluje a dokonale zná, a to zvláště kočky:
"CO UMÍ KOČKY - USMÍVAT SE, SPÁT, PŘÍST, MLUVIT, ZPÍVAT I TANČIT, ZKRÁTKA UMÍ ŽÍT..."Usmívající se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 31. ledna 2011 v 15:06 | Reagovat

Toho člověka neznám..ani tu knížku. Ale je to zajímavý, někdy bych chtěla být raději kočkou :-)

2 Mišan Mišan | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 14:05 | Reagovat

Super blog ;-)

3 Aneleh Aneleh | E-mail | 19. prosince 2011 v 16:21 | Reagovat

Děkuju! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.