PRO KOČIČKU, KTERÁ UŽ NENÍ MEZI NÁMI

2. srpna 2010 v 22:14 |  - Kočičí láska k člověku
Láska je slovo tak často používané, že leckdy ztrácí svoji vážnost. A lidé taky často považují za lásku něco, co jí vlastně vůbec není. Nelíbí se mi, když se jeden den vysloví a druhý den je všechno jinak... Pravá láska je klenot, který se nedá vyjádřit slovy, ale činy a chováním.

Že láska nepotřebuje žádná slova, o tom nás přesvědčí soužití s kočkou. Tedy pokud si nás ona vybere, že nám svoji lásku bude projevovat. Když se tak stane, pak jsme obdarováni každý den, beze slov k nám hovoří láska bezvýhradná, ničím nepodmíněná, nesvazující...

Když nebudete mít náladu, zaleze si vaše kočičí společnice do koutka, aby vás nerušila, když ale budete smutní, přitulí se k vám a pohladí vás pacičkou, nic jí nebude vadit ani kožíšek mokrý od slz. A když budete sršit dobrou náladou, bude si s radostí s vámi hrát na honěnou, pobaví vás svými artistickými kousky a šťastná zapne svůj "motůrek" pro vaši potěchu.

Kočky prostě miluju odjakživa. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domku na okraji města a kocouři (kočky jsem mít nesměla, ty by přivedly koťata) se u nás střídali rok od roku. Sotva jsem si kotě stačila zamilovat, už to byl statný kocour a jelikož slovo kastrace se snad tenkrát ani neznalo, v toulkách za kočkama se většinou nevrátil nebo skončil ještě hůře...Tolik jsem toužila mít kočičku na stálo, po celý její život, tak, aby byla členem rodiny.
To se mi splnilo až po mnoha letech, kdy sama už jsem měla dcerky v mém tehdejším věku. Radost ze zvířátka jsem jim samozřejmě neupřela a zároveň si sama splnila svůj dávný sen. A jelikož bydlíme v paneláku, ani to jinak nešlo, aby se čtyřnohá tygrovaná krasavice nestala členem rodiny.
A tehdy jsem prvně poznala kočičí lásku. Tohle malé inteligentní stvoření mělo v sobě neuvěřitelnou moc - dokázalo naši rodinu stmelovat: jak byly nějaké rozepře, hned věděla jak na to - tiše zmizela z našeho dohledu a šikovně se schovala, dokud jsme se po ní nesháněli, nevolali ji a nestrachovali se o ni - a na hádky se jaksi zapomnělo. V žádném případě nás nenechala zahálet - přinesla kostičku od člověče nezlob se a museli jsme házet a ona aportovala třeba stokrát za sebou - pro naši radost a pobavení, jak dlouho jsme to vydrželi.Už tenkrát jsem trpívala bolestmi krční páteře a jakmile Salinka poznala, že je mi ouvej, lehala si mi okolo krku, pacičkama mě objímala a zahřívala bolavá místa. Když měl manžel úraz a odvezli ho do nemocnice a pak mě postihla ztráta zaměstnání, chodila za mnou jako pejsek, všechno dělala se mnou, nenechala mě bez povšimnutí, jako kdyby říkala: ne abys něco vyvedla, neboj, se mnou to zvládneš - musíš! A když potom onemocněla ona, byla zase ona ta statečnější.
Dělala jsem v té době autoškolu a v mém věku to bylo docela náročné - bála jsem se, že neuspěju, a tak veškerý volný čas jsem věnovala učení a jízdám. Se Salinkou už jsme v té době chodili na kapačky, několikrát zkolabovala a stále se hledala příčina. Věděla jsem tedy, že je nemocná, ale netušila ještě, že tolik - nebo spíš ona mi to nedala najevo. Je známo, že kočky dovedou svoje bolesti a trápení skrývat a ona to dokázala mistrně. Tiskla se ke mně a mručivě předla, když jsem sedávala s knížkou a učila se testy. Nedokázala si už lehnout na bok, a vyhýbala se chování a dotekům, nedokázala ani vyskočit na své oblíbené křeslo. Věděla jsem, že je zle...ale dostávala léky a stále jsme doufali...dodnes nevíme, proč se včas neudělal rentgen...
Pamatuji se, jak jsem radostí, že mám konečně řidičák, spěchala domů, ani jsem nešla s ostatními na oslavu, měla jsem doma přece nemocnou kočičku...což pochopí jen kočkomilové. Cestou jsem nakoupila zákusky a oblíbenou pochoutku pro Salinku. Čekala na mě jako vždy za dveřmi a unaveně mě doprovodila do kuchyně, ale svůj pamlsek už nesnědla. Dlouze jsem k ní promlouvala a hladila ji, aby se nebála, že ona se taky určitě uzdraví a zvládne to, jako jsem to dnes zvládla já...a přitom mi tekly potoky slz.
Druhý den byla sobota a Salince se hodně přitížilo, prakticky už nejedla ani nepila a začínala se dusit. Konečně se udělal rentgen, který prokázal velký nádor na plicích, prý i když by se na něj přišlo včas, nedal by se operovat a vyléčit. Bylo jí teprve sedm let...
Když jí dali uspávačku a ona navždy usínala, stále jsem jí děkovala. Uvědomovala jsem si, jaké už musela mít bolesti, ale ona to vydržela - kvůli mě - věděla, jak mi na těch zkouškách záleží a že kdyby umřela před nimi, už bych je neudělala!
Tak tohle je kočičí láska!

Když mi moje první kočička umírala v náručí, tehdy jsem si uvědomila, že ona vlastně pro mě udělala mnohem víc než já pro ni. Nemluvila, ale přesto mi hluboce porozuměla. Byla mi věrnou společnicí, důvěrnou přítelkyní i léčitelkou, vždy na blízku, když jsem ji potřebovala.
To já ji někdy nespravedlivě potrestala, to já jí někdy nerozuměla, kolikrát na ni neměla čas a ne vždy poznala její bolest.

Když mi moje první kočička umřela v náručí, už jsem věděla, co je to pravá láska.

KOČKY JSOU BYTOSTI, KTERÉ OBOHACUJÍ NÁŠ ŽIVOT A DÁVAJÍ NÁM POZNAT SKUTEČNÝ A ČISTÝ CIT, KTERÝ ROZHODNĚ NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ.

VAŽTE SI SVÝCH KOČIČÍCH PŘÁTEL, NELITUJTE PRO NĚ ČASU ANI NÁMAHY, STOKRÁT VÁM TO VRÁTÍ !
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikoušek Nikoušek | Web | 3. srpna 2010 v 21:53 | Reagovat

Ahoj, prosím hlásni mi tady: http://zvireci-pelisky.blog.cz/1008/1-kolo-soml-2010-hodnoceni jsem tam jako Nikoušek

Sorry za reklamu!

P.S Smutné...

2 Aneleh Aneleh | E-mail | Web | 3. srpna 2010 v 22:49 | Reagovat

[1]: Tak je to ze života a život je bohužel někdy smutný.

3 alena alena | 22. dubna 2011 v 12:45 | Reagovat

čtu vaše řádky a slzy mi kapou,před 14 dny jsme museli uspat kocoura mikeše.další takový už nebudebyl to pan kocour stará duše

4 Aneleh Aneleh | 22. dubna 2011 v 19:42 | Reagovat

[3]:Máte pravdu, každá kočka je individualistka, stejně jako lidé, proto na ně neustále vzpomínáme, i když už dávno máme jinou kočičku... a vy si ji určitě také pořídíte, vždyť bez nich by nám bylo tak smutno..

5 Tomáš Tomáš | E-mail | 24. května 2012 v 10:57 | Reagovat

Ahoj čtu tady vaše příběhy a řikam si zato muže jen čas. měl sem kočíčku který ji bylo jen 5 měsicu mě hrozne bolestí doktor  řikal že pomalu umira tak mi ji ještě dal domu na poslední noc ale byla hodně nemocna a umřela mi večir v naruči jen sem ho hladíl a do ouška sem řikal že už to bolet nebude že pujde do nebíčka.. kočička umřela 23.5.2012

6 Barča Barča | Web | 7. října 2012 v 12:57 | Reagovat

Když jsem to dočetla slzy mi tekly proudem, a hned jsem s epřitulila ke své kočičce prosím podívejte s na muj blog jsou tam obrázky mé kočičky :-(

7 Aneleh Aneleh | 7. října 2012 v 14:10 | Reagovat

[6]: Děkuju a vaše kočička je krásná, přeju hodně radosti s ní!

8 martina241969 martina241969 | 21. února 2014 v 13:49 | Reagovat

Ctu a brecim. Slzy mi tecou proudem. Je to skoro tri tydny, co mi odesel kocourek Oliverek. Boli to moc, ale Oliverek mi ukazal kolik lasky a klidu dokaze dat kocici dusicka. Nekdy vic nez je schopen dat clovek cloveku.

9 Paprik Paprik | 21. března 2014 v 23:45 | Reagovat

Opravdu skvělý článek. Mám svého kocoura opravdu moc rád a doufám, že semnou zůstane co nejdelší dobu, já mu naoplátku nabídnu to že ho nikdy neopustím a budu se o něj starat jak jen to půjde. :) Děkuju vám opravdu, i pár slzl padlo :)

10 Petan Petan | E-mail | 13. května 2014 v 20:18 | Reagovat

Je to hrozný, když kočka umře. před 3 dny mi umřel kocour, který mi vydržel 16 let den před tím než mi umřel jsem šel na veterinu a tam zjistili, že má slabé srdíčko,vodu v plicích a zánět zubů a ucha...nechtěl jíst už tolik ale jedl, dýchal hrozně strašně rychle a když udělal rychlejší pohyb byl strašně udýchaný a vyplazoval při tom jazyk v tu chvíli jsem už věděl, že je zle a že to bude problém. Dál jsem mu léky a poslední noc semnou spal až do rána. Potom chtěl strašně ven ..nechtěl jsem ale on byl zvyklí chodit a jít se vyčůrát ven bohužel několik hodin nepřišel domů tak jsem ho šel hledat začal jsem na něho volat jménem a pak náhle ho slyším hned jsem šel za ním a chudák tam ležel jako by to byl konec. Začal jsem ho hladit a pak si ho vzal do náruče a hned domů ....nooo a bylo to...kocourek najednou začal kolabovat vůbec jsem netušil co se děje položil jsem ho na zem a začal strašně rychle dýchat pak se naposled nenadechnul a vydechnul :-( nemohl jsem tomu věřit co se stalo a začal jsem řvát jak malé dítě bylo to strašné. Udělal jsem mu krásny hrobeček a věřím že se má perfektně v nebíčku bez bolesti :). Mě osobně to trošku psychicky zníčilo. Ve mě umřelo něco z něho. Odrovnalo mě to. Važte si svých domácích mazlíčků. Já už žádného mazlíčka nechci, protože se obávám, že bych to příště nevydržel kdyby mi zas kočička umřela

11 renata renata | E-mail | 11. ledna 2015 v 9:45 | Reagovat

Jak tak pročítám vaše příběhy, mám slzy v očích. Koupili jsme si domeček a předchozí majitelé tam nechali kocoura, že už ho také koupili s domkem. Máme pejska a kočku jsme nechtěli, yorksir je strašně zárlivá a nemohla se s tím dlouho smířit. Ale srdce dát kocoura pryč jsme neměli. Byl navíc strašně zanedbaný, svrap, bolavá noha, vypadal jak kocour bezdomovec. Nastala anabáze veterina, injekce, dobré papanicko. Nakonec z něj byl krásný mourovatý Mikeš, který byl s náma doma, kvůli němu jsme udělali kočičí dvířka do dveří. A on se nám odvdecil tím, že chytal a nosil ukazovat myši. Nemáme doma ani jednu myš. Před rokem jsme adoptovali kotě, Mikeš se ho ujal a vychoval ho, teď před měsícem se u nás v obýváku objevil kocour, myslela jsem si, že na gauci leží Mikeš, ale byla to cizí kočka. Zůstal s je to mazel. Před koncem roku se začal Mikeš chovat divne, stranit se koček a místo ven chodit na kockolit, většinu času trávil poblíž kockolitu, zjistila jsem, že má zánět v tlamicce, tak potírání odvarem z hrebicku a levandule, pěkně se mu to hojilo, do toho, ale začal hodně pít a špatně dýchat. Paní doktorka uznala, že vzhledem k jeho věku 16 let, už je to staří. Šlo to rychle během dvou dnů se tak zhoupnul, že jsme museli k paní doktorce Mu trápení ulehčit. Paní doktorka byla moc hodná s lidským přístupem, díky ní jsme to vše zvládli, teď už, jako řekla, spinká u nás na dvoře, kousek od místa kde se vždy vyhrival. Myslím si, že kocour co k nám přišel, tak nám ho poslal Mikeš, žádná kočička nebude jako on, ale tak je to i v lidském světě, když ztratíme přítele a najdeme druhého, nikdy není jako ten předtím, ale může nás něčím obohatit. Mikesku, děkujeme Ti, že jsi byl tady s náma.....Vím, jak to bolí, když člověk ztratí přítele-kočičího, také vím,že tu bolest si budeme muset prožít znovu, protože máme další kočičky, ale nedokáži si představit život bez nich

12 Andrea Andrea | 24. září 2015 v 18:26 | Reagovat

Dnes mi zemřely moje tři kočičky na kočičí mor... Odešly spolu, jako správné sestřičky :-)Hrozně to bolí, ale vím, že jsem jim dala maximum péče i lásky. Článek je to úžasný, úplně se mi kutálely slzy dojetí. Pro kočky všechno, protože ony nám ve skutečnosti dávají mnohem více než my jim...

13 miroslav sinkora miroslav sinkora | E-mail | 17. října 2015 v 10:05 | Reagovat

umrela mi kocicka tribarevna nepatrila mne ale ziskal jsem jeji srdce misto sveho domova u souseda si vybrala z nasi rodiny jenom mne,snazila se mluvit reagovala na otazky byla vitalni hrava,kdyz jsem odejel pryc cekala na mne u garaze kdyz jsem se pozde vrati v noci mi oknem vklouzla do pokoje umrela mi .zari  mela vravoravy krok a zvracela ale stravu prijimala nevite nekdo co by to mohlo byt za nemoc,byla kastrovana a ze dne na den se ji udelalo spatne a hned druhy den odesla do raje   tel.

14 Aneleh Aneleh | E-mail | Web | 17. října 2015 v 14:02 | Reagovat

[13]: Je mi moc líto Vaší krásné kočičky. Možná by bylo spíše vhodné zeptat se na veterině, co bylo příčinou jejího tak náhlého odchodu. Pokud kočička přestala močit, mohlo by jít o akutní selhání ledvin. Jinak i kočky mívají náhlé srdeční příhody, jako je mrtvice a infarkt. :-(

15 štěpánka štěpánka | E-mail | 14. června 2016 v 19:14 | Reagovat

Naše láska naše kačenka zemřela před čtrnácti dny pod koly vlaku který bohužel jezdí kolem nás. Tam nikdy nechodila ještě večer jsem ji říkala dej na sebe pozor. Rano jsem ji hledala  a hrůza.jezdí tu lokálka tak jednou za dvě hod. Nejede  v noci vubec. Mám pocit že zemřu. Ta bolest je strašná.do roka se odstěhujem tu už nemůžu žít. Budeš navěky ma láska které jsem zachránila život a díky mne jsi o něho přišla němela jsem te ten den pustit. Předtucha byla tak hrozná. Nechce se mi bez tebe už žít moje kačenko milované koťátko lásko.sbohem tvoje paní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.