Červenec 2010

Vaše kočka málo pije?

30. července 2010 v 17:23 | Informační zpravodaj |  - Zdraví
POKUD VAŠE KOČKA MÁLO PIJE, MŮŽE TO BÝT ZE ZDRAVOTNÍHO HLEDISKA ZÁVAŽNÉ.
HROZÍ MOČOVÉ KAMENY NEBO MOČOVÝ PÍSEK, POŠKOZENÍ AŽ SELHÁNÍ LEDVIN!

ČLOVĚK DENNĚ VYPIJE VODY ASI TAK JEDNU TŘICETINU AŽ ČTYŘICETINU SVÉ VÁHY. KOČKA S VODOU HOSPODAŘÍ MNOHEM ÚSPORNĚJI A PRŮMĚRNĚ DENNĚ VYPIJE POUZE ZHRUBA JEDNU SETINU AŽ STOPADESÁTINU SVÉ VÁHY. HLAVNÍ ROZDÍL VE SPOTŘEBĚ JE DÁN TÍM, ŽE KOČKA NA ROZDÍL OD ČLOVĚKA NEUMÍ REGULOVAT TĚLESNOU TEPLOTU VYLUČOVÁNÍM POTU CELÝM POVRCHEM TĚLA, POTÍ SE JEN VELICE OMEZENĚ, TAKŽE TÉMĚŘ VŠECHNA VODA, KTEROU VYPIJE ČI PŘIJME V POTRAVĚ, SE ÚČASTNÍ ZPRACOVÁNÍ ŽIVIN A ODLUČOVÁNÍ METABOLICKÝCH ODPADŮ.

Předpokládáme, že přes nedostatečné pití je vaše kočička jinak zdravá, má přijatelnou konzistenci výkalů bez zácpy a že také denně vylučuje moč, i když poměrně hodně koncentrovanou.

Potom problém nedostatečného pití může mít celou řadu příčin:

NAŠE DOMÁCÍ KOČKY POCHÁZEJÍ Z VENKOVA, KDE DLOUHÉ GENERACE ŽILY JAKO PRACOVNÍ KOČKY V HOSPODÁŘSTVÍ. O SPRÁVNÝ REŽIM JEJICH PITÍ SE NIKDO NESTARAL, LECKDE KOČKY ANI NENACHÁZELY VHODNÝ TRVALÝ ZDROJ VODY, TAKŽE SI ZVYKLY POTŘEBU PITÍ ŘEŠIT JEDNAK PŘÍLEŽITOSTNĚ (KALUŽE, RYBNÍČKY, DÉŠŤ, ROSA V TRÁVĚ, ZAPOMENUTÝ NEDOPITÝ HRNEK), JEDNAK PROSTŘEDNICTVÍM MLÉKA, KTERÉ (SNAD) DOSTÁVALY DENNĚ.PLYNE Z TOHO, ŽE SE U NICH NEVYTVOŘIL NÁVYK PRAVIDELNÉHO PITÍ, ŽÁDNÉ KOTĚ SE V RANÉM DĚTSTVÍ OD KOČIČÍ MAMINKY NENAUČILO, ŽE MÁ PÍT PRAVIDELNĚ A ZE STABILNÍHO ZDROJE.

Vaše kočička patrně nevyužívá trvale připravenou misku s vodou k častějšímu napití právě z toho důvodu, že jí to maminka nevštípila (lépe na tom budou čistokrevné kočky narozené v bytě, kde už koťátka odkoukají od maminky, že chodí pravidelně pít).

Ač tvrdíte, že vaše kočka nepije, lze to těžko stoprocentně prokázat!
Možná se chodí napít víckrát denně, párkrát si lízne a odejde, takže to ani nezpozorujete.
Možná nepije z misky, ale z jiných zdrojů, jejichž existenci si ani neuvědomujete - pár zbylých kapek v dřezu či umyvadle, pár kapek náhodně rozlitých v koupelně jí může k uhašení náhodné žízně stačit.

Možná jí připravená miska s vodou nevyhovuje. Jednak jí může vadit plastová miska či její barva, jednak jí nemusí chutnat užitková voda! Kočičí nároky na kvalitu vody obvykle nejsou nijak vyhraněné ani přesně zjistitelné, ale přesto je možné, že vaši kočičku připravená miska s vodou něčím odrazuje, takže vyhledává jiné náhodné zdroje. Můžete zkusit kupovanou samozřejmě neperlivou vodu nebo misku na vodu vyměnit za skleněnou, z bezbarvého skla.

Vodu (obecněji tekutinu, protože to může být kromě čisté vody i polévka, šťáva z masa, masový či zeleninový vývar apod.) je možné přidávat přímo do potravy - ať je to vařené maso či konzerva, a to v poměrně značném množství. Kočka tak tekutinu, rozmíchanou do potravy, zkonzumuje při jídle.

Některé kočky rády pijí ze slabě puštěného kohoutku v koupelně či kuchyni nebo z fontánky.

Největší potřebu vody má kočka konzumující granule. Doporučuji je používat v menším množství, spíše je nahradit konzervami, které už vodu obsahují.


Potravu, zvláště maso, je možné zkusit nepatrně přisolovat, aby se zvýšila žízeň a popud k vědomému napití byl důraznější.

Zkuste kuřecí vývar, který obecně mají kočky rády. Pokud jí nechutná samotný, podávejte kočce s trochou kuřecího masa.

Přitažlivost vody k napití je u některých zvláště dospělých koček možné zvýšit přidáním (ovoněním) nepatrného množství kozlíkových kapek (pozor - kozlíkové kapky z lékárny je nutné nejprve hodně zředit a pak teprve přikapávat pár kapek do misky).

Poslední možností, jak kočku donutit k větší spotřebě vody, je zmáčením či postříkáním, zejména tlapek nebo ocásku (zvláště v horkých letních dnech) - kočička všechnu vodu pečlivě olíže dosucha. Není to nic nepřirozeného, pouze tím napodobujeme přirozené zmáčení při brouzdání trávou na kočičích toulkách.

Kravské mléko není pro dospělou kočku přirozenou potravou. Obsahuje mnoho hodnotných látek, takže je vhodné je podávat, pokud kočce nezpůsobuje zažívací potíže. Některé kočky mléko milují, přesto však mohou být vybíravé, pokud jde o jeho druh a kvalitu.Můžete vyzkoušet místo normálního či trvanlivého mléka namíchat poměrně řídký Sunar nebo podávat Tatra neslazené mléko, nejlépe smíchané s vodou, protože u vás jde hlavně o další zdroj tekutin!

Tolik veterinář a prozradím vám ještě jeden nápad, který pomohl nám doma, protože naše první kočička Salinka také málo pila:
UMÍSTĚTE MISKU S VODOU ASPOŇ DVA METRY OD MISKY S JÍDLEM!
Dokud měla Salinka vodu u jídla, vždycky k ní jen znechuceně přičichla a odešla. Tak mě napadlo, dát misku s vodou jinam - a hned druhý den jsem ji přistihla, jak nedá se říci pije, ale alespoň si párkrát vody lízne. A i to je úspěch u koček, které pít nechtějí. Pak už si chodila líznout pravidelně.
Až potom jsem se dočetla, že je to celkem přirozené, protože kočky v přírodě také konzumují potravu jinde, než se následně napijí.

DEJTE MI VĚDĚT, POKUD VÁM NĚKTERÉ RADY POMOHLY!



KAPESNÍ SLOVNÍK ČESKO- KOČIČÍ, KOČKO-ČESKÝ

28. července 2010 v 21:54 - Literatura o kočkách
Určitě všichni máte doma různé cizojazyčné slovníky, ale opravdovým milovníkům koček by neměl chybět také SLOVNÍK ČESKO-KOČIČÍ, kdy my si přečteme, jak ona nám rozumí a SLOVNÍK KOČKO-ČESKÝ, který zase překládá zprávu pro nás od naší kočky. Navíc je doplněný i částí KOČKA & KOČKA, abychom si převedli do lidské řeči komunikaci mezi kočkami navzájem.

TENTO PRŮVODCE, VYPRACOVANÝ VE SPOLUPRÁCI S VETERINÁŘEM Jeanem Cuvelierem a milovníkem zvířat Gillesem Bonotauxem, POSKYTUJE JEDNODUCHÉ KLÍČE K POCHOPENÍ A ZÁROVEŇ VÝCHOVĚ KOČEK, ALE TAKÉ JEJICH PÁNŮ. V ILUSTRACÍCH SE S HUMOREM UKAZUJÍ BĚŽNÉ SITUACE, SE KTERÝMI SE NĚKDY STŘETNOU VŠICHNI MAJITELÉ KOČEK.

U každé ze 160 situací typických pro kočičí chování, s použitím klíčových slov, seřazených pečlivě od A do Z, najdete názor veterináře, a tak můžete i napravit v případě potřeby chyby v mluvě a komunikaci s vaším miláčkem. Zvládnutí kočičí mluvy je velkou pomocí k lepšímu pochopení chování našich koček. Ve vaší knihovně určitě nesmí chybět tento praktický slovník, jedinečný svého druhu, navíc přečtený a schválený kočkami!

Druhou kočku ano nebo ne?

16. července 2010 v 1:37 - Druhou kočku?
Je to asi tak: máte doma kocoura, je chován výhradně doma, nejsou s ním žádné problémy, ale vy začnete přemýšlet, jestli mu není doma smutno, když vy jste v práci a jestli byste mu neměli pořídit kamaráda (kamarádku). Nejste si však jisti, jestli zrovna pro vašeho kocoura je kočičí kamarád vhodný. Vyhledáte si na toto téma spousta článků na internetu i v literatuře, ale stále máte obavy. Váš kocour je velký individualista, mazlí se jen, když on zrovna chce, a proto se bojíte, aby pak o vás neztratil zájem. Ale je to tak krásné, když si dvě kočky spolu hrají, spolu spí a pečují o sebe!

I u nás to bylo tak.
Už delší čas jsem přemýšlela, jestli našemu šestiletému briťákovi Míšovi nepořídit kamaráda, když mi nahrála náhoda: našli jsme a vypiplali tři krásná koťátka.
A tak k nám putoval černobílý fešák Honzík. Seznámili jsme je dle pokynů v literatuře - každý střídavě v jedné místnosti, aby si zvykli na svůj pach. Zkrátím to: nejprve to vypadalo, že to bude idylka (tu se mi podařilo zachytit zde na mých videích). Jenže malý si chtěl neustále hrát, nenechal velkého chvíli v klidu, stále na něj útočil. Chvílemi si i hráli, když byl malý v klidu, Míša ho olizoval a se svojí veskrze přátelskou povahou se snažil o kamarádství. Ale Honzík ho neustále "obtěžoval", nenechal už ho v klidu ani na záchodě a Míša začal být ve stresu. Začali rvačky, které nabývali na intenzitě, neustále jsem se bála, aby si neublížili, se strachem jsem chodila z práce domů, aby nebyl byt vzhůru nohama...už jsme byli ve stresu celá rodina, ani jsme se nevyspali.. Honzíkovo útoky byly stále prudší, hravé měření sil se změnilo v boj o nadvládu. Jsem docela citlivá povaha i co se koček týče a na to jsem se dívat nemohla. Honzíkovi jsme vybrali nový domov, kde se vyřádí v domečku se zahrádkou a u nás se vše vrátilo do starých kolejí. To víte, že jsem měla nemalé výčitky, jestli jsem neměla vydržet do Honzíkovi kastrace, navíc jsem ho měla už taky ráda..Napadlo mě, co asi nemělo: že asi divoch Honzík nebyl pro Míšu ten "pravý", že by se k němu hodilo kotě klidnější, víc přizpůsobivé...
Zkrátka po nějaké době k nám přišel hodný, klidný "černoušek" Filípek, další z nalezenců, který doteď bydlel u dcery. Ze začátku to vypadalo opravdu nadějně: malý si velkého příliš nevšímal, ale ten začal být ve střehu. A tehdy jsem to konečně pochopila: ten malý šel Míšovi na nervy! On měl jako už starší kočka jiné potřeby, rozdílný denní program než kotě. Nakonec i Filípek si všiml, že tu má společníka svého druhu a aktivně se začal snažit o hraní a přátelské pranice. Jenže Míša chtěl hodně spát, ve dne i v noci, už neměl rád kotěcí hry, zkrátka jeho potřeby se zásadně lišily od potřeb kotěte. Stahoval se do svého vlastního prostoru, už se nechodil ani mazlit, někdy ani nevyšel čas, také kotě vyžadovalo moji pozornost.. Svoji kočku znáte, vidíte, že není v dobrém rozmaru, troufám si tvrdit, že Míša začal být v jakési depresi.
Filípka si vzali hodní známý a na Míšovi bylo přímo vidět, jak je rád, že má zase svůj nerušený klid a zaběhlý pořádek, opět se začal mazlit a čekat na mě každý den až přijdu z práce. A já měla zase výčitky, že jsem mu tohle všechno snad ani neměla dělat...
Co vás určitě taky napadlo: když ne kotě, co pořídit svému dospělému kocourovi stejně starého kočičího kamaráda? Ale došla jsem k přesvědčení, že by to pro Míšu mohlo znamenat ještě více problémů. Když by si s dospělým kamarádem "nesedli", zbytek života by se mu možná proměnil v peklo. Navíc dospělé kočce tak snadno nenajdete jiný vhodný domov a vystavit ji stresu návratu k bývalým majitelům, to snad raději ne..
Náš příběh má přesto svůj happy end, jaký byste asi nečekali.
Dostali jsme na "hlídání" ve velké kleci dcery morče, aby nebylo doma samo, když dcera odjíždí na dovolenou.
Míša zvědavě okukoval klec a ač by tahle velká myš pro něj měla být kořistí (z čehož jsme měli obavy, ovšem Míša se narodil v bytě a myš nikdy ani neviděl), žádné útoky se nekonaly, jen morče při proběhnutí bytem sledoval. Zjistil, že tohle podivné zvíře v kleci ho v ničem neohrožuje, nezasahuje nijak do jeho klidu, naopak Ketynka se stala zdrojem jeho zábavy, rozptýlení, rád ji pozoruje, asi jako pozoruje ptáčky na balkoně. Často se mi stává, že přijdu z práce domů a Míša leží u klece, s Ketynkou na sebe koukají a asi si povídají něco ve svojí "zvířecí" řeči(taky můžete kouknout na video, kde spolu snídají na balkoně travičku). Myslím, že jste pochopili, že morče u nás už zůstalo.
A tak platí, že všechno zlé je pro něco dobré a mě zbývá jen nostalgická vzpomínka na naše koťátka, se směsicí stesku, zvláštní lítosti, ale i dobrého pocitu, že jsme ta krásná nevinná zvířata včas zachránili zřejmě před jistou smrtí a umožnili jim důstojný kočičí život u hodných páníčků. Nikdy na Matýska, Honzíka a Filípka nezapomeneme, vždyť i oni nám obohatili náš život!

ZE SVÝCH ZKUŠENOSTÍ ZASTÁVÁM NÁZOR, STEJNÝ JAKO MVDr. Hana Žertová z Etologické poradny, ŽE K DOSPĚLÉ KOČCE UŽ BY SE DRUHÁ KOČKA POŘIZOVAT NEMĚLA.

Dál už cituji paní doktorku:

"Kočky (a zvláště kocouři) jsou v přirozených podmínkách samotáři a druhé kočky nevyhledávají. Výjimkou jsou samozřejmě koťata s matkou a po určitý čas sourozenci. Kočky vykazují poměrně velkou toleranci k jiným kočkám a dalším zvířatům, dokud se necítí být ohroženy. Pak reagují velmi silnou agresí (spojenou se strachem) Když má ten druhý kam utéct, většinou se to časem srovná - kočky se zdálky pozorují, a když se ujistí, že jim nehrozí nebezpečí, klidně se zas sejdou u misky s krmením. Ale pokud nějaká nedůvěra vznikne v bytě, je to velmi těžko řešitelný stav a kočky pak žijí v trvalém stresu. S tím se pak pojí různé poruchy chování (močení mimo záchod, stálé podráždění až deprese, napadání druhé kočky), ale také zdravotní problémy (kočka žijící v trvalém stresu je více nemocná).
Je prokázáno, že jak poruchy chování, tak řada nemocí se vyskytují zhruba dvakrát častěji u koček žijících v bytě ještě s jinou kočkou než u koček chovaných samostatně. Takže druhou kočku nyní nedoporučuji. Ale příště, až budete pořizovat kočku, VEZMĚTE SI HNED DVA SOUROZENCE, ti se snášejí zpravidla dobře a dvěma koťatům je lépe a veseleji než jednomu."

Kdybyste chtěli další zvířátko, pak paní doktorka doporučuje psa, štěně, nejlépe z chovu, kde bylo zvyklé na kočky. Je jen třeba zpočátku hlídat, aby kočka štěněti neporanila oči. Pak si rozdělí teritorium vertikálně - kocour bude hodně chodit po výškách a pejsek bude na zemi. Kočičí misky a záchod je třeba umístit tak, aby se tam pes nedostal a kocour měl na jídlo i vyprazdňování klid.
I to mazlení se možná zlepší - kocour bude trochu (zdravě) žárlit a bude si vás víc hlídat a vážit si vás.
Ale klidně to zkuste i s morčetem, jen raději ne ke kočce, co chodí i ven a umí lovit myši!

Jak vidí kočka

6. července 2010 v 23:26 - Zajímavosti
KOČKY VIDÍ BAREVNĚ
Kočka je tvorem aktivním v noci. Proto je pro ni důležité dobře se vyznat v šedě tónovaném prostředí. Oči jsou tomuto způsobu života také přizpůsobeny: jsou specializované více na citlivost než na světlo nebo než na barevnost.
Kočky jsou schopny rozeznávat mezi mnoha odstíny ŠEDÉ, které nám lidem připadají všechny stejné. Lidská sítnice disponuje třemi druhy čípků, pro červenou, zelenou a modrou, kočičí pouze pro ZELENOU a MODROU. Nedokáží registrovat odstíny červené. Vědci se přiklánějí k názoru, že červené tóny kočka vnímá jako ŹLUTOU barvu.

OBLÍBENÁ KOČIČÍ BARVA
Ústav pro zoologii v Mainzu během více než 2000 prováděných pokusů zjistil, že kočky mají své oblíbené barvy. Za různých světelných podmínek si zvířata mohla vybírat mezi žlutou a modrou, aby se dostala k potravě. 95 % se jich rozhodlo pro MODROU. Proč tomu tak je, se nadále zkoumá. Je ovšem jasné, že kočky dávají přednost modré.

OSTŘE NEBO NEOSTŘE?
Na základě různých testů se přišlo na to, že blízké objekty zvířata vnímají spíše mírně rozmazaně, zatímco vzdálenější předměty vidí ostře. Má to smysl: kdo chce něco chytit, zákonitě musí na dálku vidět lépe, lovecké objekty se zřídkakdy vyskytují kočce těsně před nosem!

ANI KOČKY V NOCI NEVIDÍ NEOMEZENĚ
Je omyl, že by kočky byly schopny vidět v úplné tmě!
Stačí jim sice výrazně menší zbytkové světlo než člověku, ale v ÚPLNÉ tmě kočkám jejich oči nepomohou - jsou na tom stejně jako my.